Máme toho spoustu :-)

Cena Floccus

“Bylo pro mě hrozným překvapením, že lidé, kteří o nás nemohli nikdy slyšet, jsou to lidé z celé republiky a hlasovali pro malinkou třeboňskou organizaci, která má šest lidí,” popisovala své pocity Petra Brychtová z hospice sv. Kleofáš, který získal Cenu Floccus Nadace České spořitelny v kategorii Zaměstnanci České spořitelny.

Hospic pomáhá na Třeboňsku od roku 2012 nevyléčitelně nemocným pacientům v poslední fázi života a jejich rodinám. Jeho posláním je umožnit lidem důstojně a v kruhu jejich rodiny a přátel prožít poslední etapu svého života. Tým tvoří lékaři, zdravotní sestry, sociální pracovnice, psycholog, příp. duchovní.

Cenu uděluje Nadace České spořitelny, jež podporuje organizace, které pomáhají lidem překonat bariéry, které jim do cesty staví stáří, mentální postižení nebo závislost. Cena Floccus náleží organizacím a jednotlivcům, kteří dlouhodobě podporují stejné cílové skupiny. O vítězích rozhoduje veřejnost i odborná porota.

Symbolem Ceny Floccus jsou chomáče chmýří pampelišek (floccus znamená v latině chomáč), které jsou křehké, ale zároveň odolné a životaschopné. Přesně to jsou vlastnosti, které se pojí k aktivitám, jež podnikají organizace a jednotlivci na podporu osob na okraji společnosti.

Laureáti 2017

Cena za organizaci
Společnost Podané ruce, o. p. s. (prevence a léčba drogové závislosti)
Portus Praha, z. ú. (péče o mentálně postižené)
Domov Sue Ryder, z. ú. (aktivní a důstojnéstáří)

Cena pro jednotlivce
Ing. Taťána Janoušková, ředitelka Hospice sv. Zdislava
Zdeňka Palátová, zakladatelka zapsaného ústavu Vrátka
Mgr. Ondřej Počarovský, ředitel společnosti Prev-Centrum

Zvláštní cena poroty a Cena veřejnosti
Diakonie ČCE, Středisko ve Valašském Meziříčí

Cena zaměstnanců České spořitelny
Hospicová péče sv. Kleofáše Třeboň, o. p. s.

 

Cena Floccus

Řídí se aktivním přístupem k životu a ráda by se jednoho dne podívala do Bruselu a do Chorvatska. Nejraději má čokoládový koktejl a rajskou omáčku, z barev by si nejraději vybrala růžovou. Zdenka působí v kavárně Bílá vrána, která dává práci lidem s handicapem.

Za kavárnou stojí nezisková organizace Pohoda a získala nejenom za ni Cenu Floccus. Zdenka byla také u toho, když organizace představovala sociální podnik před porotou a také byla u převzetí ceny. A jakou činnost má v kavárně nejraději? Úklid.

Cenu uděluje Nadace České spořitelny, jež podporuje organizace, které pomáhají lidem překonat bariéry, které jim do cesty staví stáří, mentální postižení nebo závislost. Cena Floccus náleží organizacím a jednotlivcům, kteří dlouhodobě podporují stejné cílové skupiny. O vítězích rozhoduje veřejnost i odborná porota.

Symbolem Ceny Floccus jsou chomáče chmýří pampelišek (floccus znamená v latině chomáč), které jsou křehké, ale zároveň odolné a životaschopné. Přesně to jsou vlastnosti, které se pojí k aktivitám, jež podnikají organizace a jednotlivci na podporu osob na okraji společnosti.

Ocenění v roce 2016

Cena pro organizaci:
Hospic sv. Jiří, Cheb (aktivní a důstojné stáří)
Pohoda - společnost pro normální život lidí s postižením, Praha (péče o lidi s mentálním postižením)
Proxima Sociale, Praha (prevence a léčba drogové závislosti)

Cena pro jednotlivce:
Mgr. Nina Janyšková (prevence a léčba drogové závislosti)
Mgr. Jiří Richter (prevence a léčba drogové závislosti)
Mons. Josef Suchár (péče o lidi s mentálním postižením)

Zvláštní cena poroty: Quip ČR
Cena veřejnosti: Diakonie ČCE - Středisko v Myslibořicích
Cena zaměstnanců ČS: Oblastní charita Hradec Králové

Cena Floccus

Vyzdvihujeme na světlo odvahu a práci jednotlivců a organizací, které jsou s těmi, od nichž se společnost odvrací. Právě jim patří Cena Floccus. 

Jejich práce je odvážná, společensky potřebná a ne vždy oceňovaná. Přitom dokázali vybudovat něco, o čemž byli jiní přesvědčeni, že je nemožné. Cenou Floccus vyzdvihuje Nadace České spořitelny organizace a jednotlivce, jež věnují svůj čas, péči a energii seniorům, lidem s mentálním postižením nebo prevenci a léčbě drogové závislosti.

Pohraniční vísku Neratov charakterizuje její kostel se skleněnou střechou. Zchátralému kostelu a vysídlené vesnici po roce 1989 vrátil život rokytnický farář Josef Suchár. Předsevzal si obnovit kostel, poutní tradici i celou ves. Svým nadšením strhával lidi, přesvědčil i několik mladých rodin, aby se do vsi natrvalo přistěhovaly. Ty si ke svým vlastním dětem do pěstounské péče postupně přibraly i opuštěné děti z dětských domovů. V roce 1992 vzniklo Sdružení Neratov, které se kromě obnovy kostela a života ve vsi zaměřuje i na pomoc pěstounským rodinám a lidem s postižením prostřednictvím chráněného bydlení a chráněných dílen.

„Odvaha je pro mě krokem do neznáma, kdy obyčejní lidé dělají neobyčejné věci. Když Jarda ministruje s maňáskama a Roman se lvem a opicí, kteří taky musejí mít farářské oblečení, anebo když mi Jirka přináší obětní dary, položí mi je na oltář a zeptá se mě ‘Dobrý den, co s tím budeš dělat?”’, není jednoduché zachovat důstojnost okamžiku, ale práce s nimi je strašně radostná.” Josef Suchár obdržel za svou cestu a pomoc druhým Cenu Floccus.  

MUDr. Zdeněk Kalvach,
první místopředseda výboru České gerontologické a geriatrické společnosti ČLS JEP, člen Rady vlády pro seniory a stárnutí populace a člen Výboru pro biomedicínu a lidská práva

Žijeme v časech krvavých konfliktů a tragických exodů za humny i domácího opovážlivého pohrávání si s domnělou bezcenností a společenskou zátěžností těch či oněch lidí, jednou příliš neschopných, jindy příliš starých, příliš cizích, jiných či jinak „divných a neužitečných“. Jsme svědky vzedmutí nemilosrdné xenofobie i přesvědčení, že „podivní a neužiteční“ mohou a mají být obětováni jakémusi prospěchu celku – žádné štráchy, hlavně ať neruší a moc nestojí.

Proti těmto trendům stojí úctyhodné úsilí jednotlivců a malých uskupení, těch, kdo z různých důvodů, z osobní zkušenosti či z hlubokého přesvědčení podávají pomocnou ruku a skýtají naději „těm, od kterých se společnost odvrátila“. Naději na osud méně nespravedlivý, na život méně zlý a nenormální, na integraci, participaci, pro někoho na novou šanci. Dnes, v časech neklidných, navíc udržují kontinuitu lidskosti a milosrdenství, jeden ze svorníků časové vertikály lidského rodu, a také naše zakotvení v evropském společenství zemí vyspělých nejen ekonomicky, ale především mravně. O to je dnes společensky závažnější i činnost nadací a dalších filantropických snah, bez nichž by se ony dobré úmysly nemohly realizovat – jde o víc než o charitu, jde o investici do sociálního kapitálu společnosti a jeho úrovní podmíněného politického směřování.

Dnes nejde jen o, byť jakkoliv naplňující, pomoc konkrétním znevýhodněným lidem - jejich desítkám, stovkám i třeba desetitisícům. Jde o společné úsilí zabránit krachu univerzálního systému mravních hodnot, vyvanutí konceptu novodobého humanismu, revizi ideálu Alberta Schweitzera, profilující osobnosti „úcty k životu“, že „podstatou humanity je, aby nikdo nebyl obětován žádnému společenskému cíli“ – dnes se chce dodat, tím méně pohodlnosti, plytkého strachu, sobectví.

Uprostřed všeho toho dramatického dění je velmi naplňující a obohacující podílet se na aktivitách Nadace ČS, mít možnost vidět odhodlanou podporu žádoucích cílů i setkávat se s těmi, kdo pomocnou ruku podávají, kdo lidskost obdivuhodně naplňují přímo v polních podmínkách první linie.

Přeji Nadaci co nejvíce úspěchů při šíření obecného povědomí o podporovaných a oceňovaných projektech i organizacích a také co nejvíce nových uskupení vzešlých z nápodoby takto podpořené dobré praxe – jako by vyrostlých ze semínek rozesetého chmýří pampelišek, ze semínek floccus.

Created by studio loudmark